Léto je tady

Léto je tu a ne ledajaké, vcelku tropické. Nevím, kdy tenhle e-mail budete číst (budete ho číst, že jo?), ale je pořád ještě červen a je seriózní horko.

Včera jsem měl poslední lekci letního semestru a jako každý rok před prázdninami je čas na malou rekapitulaci.

Letos je to 12 let, kdy jsem začal učit, a vlastně to uteklo jako voda. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak dlouhá je „králičí nora", a už vůbec jsem netušil, co všechno mě na cestě potká. Úplně nový koncept a styl cvičení, který v našich končinách (a ostatně nikde na světě) neexistoval, cesty za Idem, výuka, stovky studentů, semináře vyprodané za 10 minut, extrémně namáhavé tréninky, 6 dní v týdnu, 6 hodin denně, železný režim. Kam se hrabe život v klášteře.

Čas, kdy vznikl Pohyb je život a kdy se z mých studentů a žáků stali učitelé. Doby plné tréninku, vzdělávání, chyb, problémů, radosti, stresu, trpělivosti, předávání znalostí. Dny plné zoufalství a bolesti. Období síly. Období jemnosti. Období zoufalství, bolesti a strachu. Roky meditace a vnímání. Čas, kdy jsem odešel od Ida. Doba, kdy se z cesty Pohyb je život oddělili učitelé a založili si vlastní školy.

Jediná konstanta je permanentní změna. Dneska učím nejen jiná témata, ale hlavně jinak. S jiným tělem, s jinou hlavou. Jinak.

Koncept „semestrů" jsem začal používat tak nějak organicky, protože jsme hlavně škola a učíme – tak to tam zapadlo jak kostička z Lega. Cvak. Protože ten cíl je učit se – ne „jenom" cvičit, nebo se „jenom" bavit. Jenom se bavit a užívat si – to už kdysi dávno v Řecku zkoušeli, ale většina filozofů dospěla k závěru, že hedonismus nestačí – nebo spíš že je to vlastně špatná cesta.

Když se člověk bude honit za prožitky (aby žil, prožil, zabil čas...), bude ve finále možná trpět víc, než když bude žít prostý, jednoduchý, dobrý život. Aristoteles byl tuším toho názoru, že pro člověka nestačí se „jenom" bavit, ale měl by rozvíjet své schopnosti, žít „ctnostný život". Žít pro požitky – takhle žije dobytek, ne člověk. A myslím, že to byl Charlie Francis, který řekl: „Zvířata se trénují, lidi se učí."

Byl to samozřejmě Idův vliv – učit. Mít školu. Ne gym, ne tělocvičnu, ne trénovat. Nemít zákazníky, ani klienty – mít studenty. Učit. Učit sebe sama, učit ostatní.

Proto škola, proto učíme – skrz tělo, skrz pohyb – permanentní výzkum, rozvoj sebe sama. Poznání. Změna. Všechno kolem nás se mění a je bláhové mít pocit, že my zůstaneme stejní. Stejně tak je vlastně utopie snažit se zachovat všechno na stejném místě a ve stejném stavu – ono se to stejně změní, ať chceme, nebo ne. Tělo, myšlenky, svaly nebo názory, sílu nebo vrásky – všechno se změní. A je to tak v pořádku.

Semináře nebo workshopy jsou fajn koncentrovaná zábava, ale ruku na srdce – nic se nevyrovná pravidelné výuce. Když někoho vidíte několikrát týdně, měsíce a roky, začnete ho znát, chápat, rozumět mu. Vidíte, jak se mění, ať už vlivem společného tréninku, nebo prostě vlivem času. A stejně tak vidí vaši studenti vás jako učitele – rozvoj, názory, změnu.

Vlastně až po delší době máte šanci něco vybudovat nebo možná i změnit. Je to společná, postupná a trpělivá práce – a to trvá dlouho. Její součástí je pokora, cit, pochopení, vzájemná úcta, přátelství, respekt.

A ano – je to mnohem, mnohem namáhavější než seminář na pár dní. Protože to trvá roky – roky pravidelné práce, ranního vstávání, dojíždění, přemlouvání sama sebe, jestli to má smysl a význam. A to z obou stran – jak ze strany studenta, tak ze strany učitele. Ale to je ta pravda. Pravda, kterou nikdo nechce slyšet – něco se naučit, pochopit nebo změnit – je to dřina.

Tak, teď už můžete tu ruku ze srdce sundat.

Pokaždé, když mi skončí semestr, přijdu domů a tak nějak rituálně vysypu z batohu všechno, co tam je – písek, zapomenuté ponožky, sešity s poznámkami, vyklepu pavouky a najdu jim nové bydlení. Výuka skončila, ale začíná něco nového.

A v září začneme znovu.

Užijte si léto, prázdniny, zmrzlinu a koupání.

Petr Růžička
Pohyb je život 🌀

 

Mikiny!

Kdo z vás si objednal fešnou mikinu - tak ještě musíme počkat, protože potřebujeme nějaký minimální objem (který se nenaplnil). V září uděláme druhé kolo a zkusíme nasosnout víc.

No a pokud by někdo chtěl tuhle fešnou, pohybovou mikču, tak objednávejte tady. 

 

Letní rozvrh

Jak a kde v létě cvičíme? Online je to celé připravené tady, ale níže si to můžete přečíst taky.

Probíhají každé léto – přijďte trénovat venku. Chcete si vyzkoušet, jaké je to cvičit s námi? Doražte a vezměte svoje milé, kamarády a příbuzné.

Jak to funguje?

Letní lekce nejsou nutně strukturované jako pravidelná skupinová cvičení. Přijít může kdokoliv – žáci, jejich příbuzní, kamarádi, kolegové i náhodný kolemjdoucí. Není nutné se speciálně připravovat, materiál a cvičení fyzicky každý zvládne.

Co s sebou?

Pohodlné oblečení na ven, 3 tenisáky a něco k pití.

Cena: 400 Kč za trénink, platí se na místě.

František Čejka

• Úterý od 13. 7., 18:00–20:00 – Park Zahrádky, sraz u stěny (Praha 9)
• Čtvrtek od 13. 7., 18:00–20:00 – Sportpark Berounka, sraz u PicNicu (Černošice)
• Dovolená: 5.–15. srpna

Monika Komárková

• Čtvrtek a neděle, 10:00–12:00 – Areál letního kina, Ústí nad Labem

Petr Růžička

• Nepravidelně na Letné nebo na Vinohradech – čas i místo oznámím pár dní předem na Instagramu.

Michal Štefek

• Pondělí a středa, 17:30–19:30 – Parkourové hřiště u Ferony, Ostrava

Daniel Tatarin

• Pátek, 7:00–9:00 – Zahrada ZUŠ, Hradec nad Moravicí

Petr Vojtíšek

• 13.–31. 7., pondělí a čtvrtek, 18:00–20:00 – Park Grébovka

A ještě...

Den v pohybu s Petrem Vojtíškem se uskuteční 15.srpna od 9:00 do 13:00 v Havlíčkových sadech v Praze. Registrace je tady.