Učil bych se cokoliv...

Dobré jitro, dobré odpoledne a kdybychom se neviděli - tak dobrý večer.

Rozhodl jsem se, po krátké úvaze, uspořádat 4 semináře. 

4 roční období. 4 elementy. 4 semináře. 

Jaro, léto, podzim, zima. Voda 💧, oheň 🔥, země 🌎, vzduch 🌀. 

Pěkné, ne?

A víte jak to je - když jsou přítomny všechny čtyři elementy, objeví se ten pátý. Možná.

Taky pěkné.

A teď bych měl popsat, co tam budu učit. Asi mi nezbyde nic jiného, než napsat, že to bude jemnost, síla, práce s tělem i myslí, fascinující práce s fasciemi, koordinace a rytmus našeho, cizího těla nebo objektu, jemná akrobacie, taktická práce a nauka o rovnováze... Ten seznam by byl dlouhý.

Ale není to vlastně jedno?

V životě jsem zažil pár okamžiků, kdy jsem někoho poznal, slyšel, viděl - a věděl jsem, že u toho člověka se chci učit. Jednou to byl Ido. Jeho učitel Dudi. Pak jsem před lety slyšel podcast s chlapíkem, který jel do Japonska na jeden semestr učit se japonsky. A zůstal tam asi 14 let, naučil se všechny možnosti a postupy, jak dělat nože 🔪, nožíky, meče, kosy a co já vím všechno. Bylo naprosto jasné, že ten člověk žije svým řemeslem. Stejně jako Ido - on byl to řemeslo. A já jsem si říkal - no tak teď co, jedu za ním a budu se učit kovat vidličky? Bylo mi v podstatě jedno, co dělá a proč - ale měl určitou kvalitu, učil bych se u něj vlastně...cokoliv. 
Naposledy to byl Vincent Mei, který mě zaujal tím, jak se zápalem vykládal o bojových uměních - zase bylo vidět, že tohle je on, jeho téma, jeho život. Nehledal bych u něj kvalitu nejlepšího válečníka, ale učitele. A taky se od něj teď učím kousky starých čínských umění. A byla to dobrá volba.

Ale vlastně - kdyby mě učil vyšívat dečky na televizní stolky - tak bych to možná dělal taky. Když najdu někoho, kdo "je" to téma, kdo hoří pro to, co dělá - je mi jedno, co se u něj budu učit. Jde o něj, to, že dosáhl určité úrovně a...ví. Není na mě, abych si řekl :"...tak a teď se chci naučit kovat sekeru, tak tady máš 300 korun a nauč mě to." Role učitele je učit. Jak, co a kdy - to bych nechal na něm. 

Tohle není bufet - jo trochu toho, trochu kuřecích křidélek 🍗 a rýži. Jo a taky si vezmu nudle a maso zvláštní chuti. Naložím si zeleniny 🍆, to je zdravé. Koláček? Koláček taky. Jééé mají tu sushi 🍣 - jasně, šup s tím na tác. A pak to zalejeme buchtičkami se šodó... A vznikne z toho kvalitní...no, víte co.

Velice často...nic.

Já se snažím učit tak, abych uvařil jídlo přesně pro daného člověka. Chvilku se budu vyptávat, co mu chutná, kouknu se jak vypadá, srovnám to s tím, co mám v lednici, na stole a co jsem přinesl z trhu v tuhle konkrétní sezónu. Pokud bude chtít nudle, koláček, maso a zalejeme to šodó - tak to neudělám, od toho jsou jiní experti.
A vařit přesně pro člověka - to trvá. Musíte ho poznat, pochopit, zkoušet, co funguje a co ne. Proč něco funguje a něco ne. Není to bufet.

Takže budou 4 semináře. Každý v jiném ročním období. 4 elementy. Co se bude učit?

Jemnost, síla, práce s tělem i myslí, fascinující práce s fasciemi, koordinace a rytmus našeho, cizího těla nebo objektu, jemná akrobacie, taktická práce a nauka o rovnováze... Ten seznam bude dlouhý. 
Budu se na vás těšit

Petr Růžička 
Pohyb je život 🌀

PS: registraci na ty čtyři workshopy najdete tady

• voda 💧 
• oheň 🔥 
• země 🌍
• vzduch 🌀